Před týdnem jsme díky mému kolegovi z Demokracie 2.1 , Lexu Paulsonovi, který je zároveň jedním z manažerů kampaně En Marche, navštívili s Alžbětou Královou z IPM generální štáb Emmanuela Macrona a zapojili se do door-to-door kampaně. Motto YES WE CAN s námi bylo po celý den až do ranních hodin, kde jsme se s týmem rozloučili v jednom z barů na Rue de Lappe.
O Macronovi se často mluví jako o kandidátu bankovní sféry, který má daleko k prostým lidem. Naše zkušenost však byla uplně jiná. Chodili jsme s týmem dobrovolníků (dohromady jich má En Marche 250000, z toho 50 tisíc aktivních) po chudších čtvrtích Paříže (XIXe a XXe) a dělali door-to-door kampaň. Reakce Pařížanů byla překvapivě pozitivní, skoro všichni byli příjemně překvapeni, že až k nim domů přišli lidé z hnutí En Marche, rádi si popovídali, řekli svůj názor, a snad se jich podařilo dostatečné množství přesvědčit, aby šli v druhém kole volit, i v případě že jejich kandidát vypadl.
Byli jsme svědky té Francie, kterou mám rád, a která mne vždy inspirovala. Francie, kde lidé různé barvy pleti, různého původu, různých sociálních skupin a různého náboženského vyznání dokážou společně sdílet smích, radost, nadšení a odhodlání postavit se aktivně za humanistické a republikánské hodnoty, za Francii která nerozděluje ale stmeluje, za Francii uprostřed Evropy, za Evropu! Postavit se aktivně té druhé Francii, Francii Marine Le Pen, nacionalismu, rozdělení společnosti, nejistotě, rozdělení Evropy.
Během prvomájového mitingu En Marche s Emmanuelem Macronem, kam jsme se dostali až do VIP zóny, jedna z dobrovolnic kampaně vykládala před sálem, v kterém bylo 10000 lidí (!), historku, která tak nějak definuje, co je to France En Marche. Když rozdávala před stanicí metra program En Marche, snažila se přesvědčit jednoho pána, z kterého sršelo naštvání na… snad na všechno. Vysvětlovala mu, že naštváním nic nevyřeší, že je důležité jít k volbám a pokusit se něco změnit. Pán nicméně naštvaně odešel do metra, aby se během 20 vteřin vrátil, a řekl: „Víte co, dejte mi přeci jen ten leták, já si to přečtu a dám vám vědět.“ Domluvili se, že se potkají o dva dny později na stejném místě, a pán slíbil, že jí řekne, jestli změnil názor či ne. Pán nepřišel.
O dva dny později jeden přítel dobrovolnice sdílel na Facebooku post jistého pána, který popisoval svou cestu, díky jisté paní, od naštvání, odmítavého postoje, k informovanosti, následnému váhání až k uvědomnění, že nadávat nemá smysl a je třeba něco dělat. Dobrovolnice se v historce rozpoznala, a napsala pánovi na FB, že si jeho reakce velmi cení, a že pokud chce přidat ruku k dílu, je více než vítán. Druhý den stál pán vedle ní a přesvědčoval své spoluobčany, že naštvání je sice přirozený pocit, který je však nutné v sobě potlačit a pokusit se něco změnit. Tohle je France En Marche !
O pár minut později, když mluvil prezidentský kandidát o „Madame Le Pen“ a její pověstné vulgaritě, lidé v sále začali pískat. „Ne la sifflez pas, Ne la sifflez pas ! Allez voter! Battons la!“ zaznělo z úst Emmanuela Macrona coby odpověď hodná prezidenta. (Nevypískávejte ji, nevypískávejte ji, běžte k volbám, poražme ji!) Následoval ohromný aplauz odhodlaných sympatizantů hnutí v baletu Francouzských a Evropských vlajek, kterých zde bylo tisíce (na mítincích Marine Le Pen žádnou Evropskou nenajdete samozřejmě).
Emmanuel Macron není ideálním kandidátem, je spousta věcí které mi na něm vadí. Je to určité riziko pro Francii, která byla zvyklá vždy na jednu silnou pravicovou a jednu silnou levicovou stranu (kvůli většinovému volebnímu systému), které si rozdělují moc, postupně střídají u vládnutí, a Francie stagnuje. Je to krok do neznáma, hlas pro novou, nezkušenou stranu, která posílá do vedení jaderné velmoci člověka, který je tak trochu populista, který slibuje věci, které nebude lehké dosáhnout, který toho v politice nikdy moc nedokázal (čtěte není politickým dinosaurem, což nemají Francouzi rádi), který nemá ani 40 let, a byl by v ČR ještě nevolitelným ! Je to však také hlas pro naději. Naději, že se Francie dokáže konečně modernizovat, naději že se podaří znovu stmelit francouzskou společnost, naději že se podaří zachránit Evropskou Unii a Francii jako silného hráče v ní… Hlas pro Marine Le Pen by byl hlasem pro jistotu… jistotu destrukce.
Jde o hodně, o Francii, o Evropu a naši společnou budoucnost! En Marche La France ! En Marche l’Europe! YES WE CAN !
„Ještě než nastane večer čas večer na výsledky a velké projevy, vzpomeňme si, že osud této křehké a nepravděpodobné myšlenky zvané demokracie nespočívá na politicích – ani na těch, které obdivujeme, ani na těch, které nesnášíme – ale na každodenních lidech, kteří hovoří, organizují a odpovídají na strach nadějí.
Můžete být také jedním z nich.“
Lex Paulson (Demokracie 2.1, Profesor Science Po Paris, Manažer door-to-door kampaně En Marche)
Tak jak, chcete být jedním z nich ? Příští rok podobně důležité rozhodnutí čeká i nás, najdeme společně kandidáta na prezidenta České republiky, který respektuje Ústavu, který je proevropský, slušný, a nerozděluje společnost ? Již nyní tomu můžete napomoci, když se zapojíte do společenské hry Prezident 21 (www.prezident21.cz) , jak již učinilo více než 100000 vašich spoluobčanů. Je to důležité, opravdu můžeme věci změnit, jak ukázal příklad hnutí En Marche ve Francii. Stačí trocha od každého !
